Československý vlčák

Povahové vlastnosti

Československý vlčák je velmi temperamentní, vytrvalý a aktivní pes milující pohyb se schopností samostatně se rozhodovat. Je vhodný, jak pro výstavy, tak pro služební výcvik. Výcvik je však trochu obtížnější, protože u nich převládá tzv. účelové chování, což znamená že nemůžete požadovat nekonečné a bezduché opakování cviků. Je neohrožený a po svém původci vlkovi si uchoval nejen bystré smysly, skvělý orientační smysl a výborný čich, ale také sklon k nedůvěřivosti. Československým vlčákům zbyl po vlcích silný  pud vytvořit smečku, pokud žijí pohromadě. Pes s fenou zpravidla uzavře pevné partnerství na celý život.  Československý vlčák je přizpůsoben k životu ve všech povětrnostních podmínkách, nevadí mu horko, zima ani vlhko. Je proto vhodnější ho chovat venku, nejlépe s velkým výběhem. Svému páníčkovi je československý vlčák bezmezně oddaný a věrný, je učenlivý, ale výchova vyžaduje zkušenosti a hlavně trpělivost.

Socializace

Socializace je velmi důležitá  pro každého živého tvora, ale pro Československého vlčáka je  oproti ostatním psům  naprosto nutná, pokud chcete, aby se choval jako normální pes.

Odběr štěněte se provádí dříve než u štěňat ostatních plemen, právě pro jeho vlčí původ. Štěňata  dospívají rychleji než jiná štěňata, proto je nutná raná socializace, nejlépe od 8. maximálně do 12. týdne.

Prvotní socializaci provede chovatel, který zvykne štěňátko na to, že člověk patří do smečky, seznámí ho s různými lidi, prostředím doma i venku a okolními zvuky.

Další socializace je už na vás doma, kde si  štěně musí postupně zvyknout na prostředí, kde bude bydlet, kde se bude  pohybovat, na nové lidi, případně zvířata se kterými se bude setkávat. Je dobrá návštěva např.  ZOO, aby se v dospělosti nebálo velkých zvířat. Navštěvovat místa, kde je velká koncentrace lidí, do města, nebo nákupního centra a také tam, kde je málo prostoru. Procházet místa, kde něco šustí, vlaje, nebo se houpe. Nechat ho hladit a mazlit i od cizích lidí. Vzít ho na návštěvu veterináře, kde mu nebude nic dělat, jen aby si zvyklo na prostředí ordinace.

Dále je nutné věnovat pozornost dopravním prostředkům, ať jsou v pohybu nebo klidu, zvyknout je na jejich velikost a hluk. Brát je na nádraží, k frekventované silnici, do města, na dětské hřiště a to vždy na vodítku a s dobře utaženým obojkem.

Brát štěňátko mezi nekonfliktní psí kamarády, aby si na ně zvyklo, pohrálo, naučilo  komunikovat. Je nutné ho ochránit od negativních zkušeností.

Pokud  se štěně něčeho lekne nebo se bojí je třeba mu v klidu vysvětlit, že není čeho se bát. Jít si  to prohlédnout, nechat ho to očuchat, nebo na to sám sáhnout a dát mu čuchnout nejprve svou ruku.

Tak to je pár věcí, které je nutné vašemu štěňátku ukázat v rámci socializace.

ČSV je to ta správná volba?

Váháte nad pořízením nového parťáka do rodiny?

Nenechte se ovlivnit jen krásou tohoto  plemene, ale musíte si uvědomit jeho původ, jaká krev mu koluje v žilách. Pokud se Vám jen líbí, tak to je moc málo. Někteří lidé se nechají unést právě jen jeho vzhledem a nic víc neřeší. Je to od nich nezodpovědnost při volbě parťáka  na 15 let jeho života. Proto není jednoduché pro chovatele vybrat ty správné páníčky. 
Vlčáci jsou velmi aktivní a vytrvalí psi, kteří vyžadují lidskou pozornost a společnost. Hlídání je pro ně přirozenou vlastností, ale není to pes vhodný pro trvalé zavření do kotce.

Historie ČSV

Československý vlčák (ČSV) vznikl šlechtěním potomků vzniklých zkřížením německého ovčáka a vlka.Tento původně experiment byl prováděn od roku 1955 Československou armádou. Významný podíl na jeho dalším šlechtění a vývoji má mimo jiné Ing. Karel Hartl.
Účelem bylo získat odolnějšího a především samostatnějšího psa než je NO(německý ovčák). Měli sloužit v armádě i jako tzv. SUP - Samostatně Útočící Pes, určený ke střežení hranic bývalého Československa. Problém vznikl, když v armádě docházelo k poměrně rychlé výměně psovodů a ČSV je většinou pes jednoho pána. Takže se od jejich upotřebení u armády postupně upustilo, pravděpodobně i proto, že se pomaleji a jinak cvičí a po vlcích zdědili i určitou plachost.

Československý vlčák byl uznán v roce 1982 národním plemenem bývalého Československa a FCI byl uznán v roce 1999. Je zařazený do skupiny I, tj. pracovní psi a dnes je pod patronátem Slovenské republiky.
 

Standard plemene

FCI - Standard č. 332 (Nr.332/03.09.1999)

Země původu: bývalé Československo

Patronát: Slovenská republika

Použití: Pracovní pes

Klasifikace F.C.I.
Skupina 1 - Psi ovčáci a honáčtí
Sekce 1 - Ovčáci s pracovní zkouškou

Krátký historický přehled
V roce 1955 se v tehdejší ČSSR uskutečnil biologický pokus, křížení německého ovčáka a karpatského vlka. Pokus potvrdil, že je možné odchovat potomky jak ze spojení psa a vlčice, tak i ze spojení vlka a feny. Převážná většina kříženců měla genetické předpoklady pro další šlechtění. V roce 1965, po ukončení pokusů, byl zpracován projekt k vyšlechtění nového plemene psů, kteří by spojovali použitelné vlastnosti vlka s vhodnými vlastnostmi psa. V roce 1982 byl československý vlčák uznán tehdejším Federálním výborem chovatelských svazů ČSSR jako národní plemeno.

Celkový vzhled
Pevného konstitučního typu, více než středně velký, obdélníkového rámce. Stavbou těla, pohybem, osrstěním, barvou srsti a maskou připomíná vlka.

Důležité proporce
Délka těla : Výška v kohoutku = 10:9
Délka tlamy : Délka mozkové oblasti = 1:1,5

Povaha a charakter
Temperamentní, velmi aktivní, vytrvalý, učenlivý, rychle reagující, neohrožený a odvážný. Svému pánu projevuje neobyčejnou věrnost. Odolný vůči povětrnostním vlivům. Všestranně upotřebitelný.

Hlava
Souměrná, dobře osvalená, při pohledu ze strany i shora tvoří tupý klín. Výraz musí vyjadřovat pohlaví.

Mozkovna:
Při pohledu ze strany i zepředu je čelo mírně klenuté. Čelní brázda není výrazná. Týlní hrbolek je dobře patrný.
Stop: Mírný.

Lícní část:
Nos: Oválný, černý.
Tlama: Suchá, ne široká, rovný hřbet nosu.
Pysky: Pevně přiléhající, koutky uzavřené. Okraje pysků jsou černé.
Čelisti/zuby: Čelisti silné a souměrné. Zuby dobře vyvinuté, zvláště špičáky. Nůžkový nebo klešťový skus, 42 zuby odpovídající zubnímu vzorci. Pravidelná linie skusu.
Líce: Suché, dostatečně osvalené, výrazně nevystupují.
Oči: Úzké, šikmé, jantarově zbarvené. Dobře přiléhající víčka.
Uši: Stojaté, tenké, trojúhelníkového tvaru, krátké (tzn. ne delší než 1/6 výšky v kohoutku); zevní bod kořene ucha a vnější koutek oka jsou v přímé linii. Kolmice spuštěná z vrcholu ucha prochází těsně podél hlavy.

Krk
Suchý, dobře osvalený, v klidu svírá s horizontální rovinou úhel do 40 stupňů. Délka krku musí psu umožnit bez námahy dosáhnout čenichem na zem.

Trup
Horní linie: Plynulý přechod od krku k trupu, mírně skloněná.
Kohoutek: Dobře osvalený, zřetelný, přesto nesmí narušovat plynulost horní linie.
Hřbet: Pevný, rovný.
Bedra: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Záď: Krátká, dobře osvalená, ne široká, mírně klesající.
Hrudník: Souměrný, dobře osvalený, prostorný, hruškovitého tvaru se zúžením k hrudní kosti. Hloubka hrudi nedosahuje k loktům. Rukojet kosti hrudní nepřečnívá kloub ramenní.
Spodní linie a břicho: Břicho pevné a vtažené. Slabiny lehce vpadlé.

Ocas
Vysoko nasazený, spuštěný přímo dolů. Při vzrušení pes zpravidla nese ocas srpovitě vzhůru.

Končetiny
Hrudní končetiny:
Hrudní končetiny jsou rovné, pevné, suché, úzce postavené s mírně ven vybočenými tlapami.
Plece: Lopatka je uložená víc v přední části trupu, dobře osvalená. S horizontální rovinou svírá úhel okolo 65 stupňů.
Rameno: Silně osvalené; s lopatkou svírá úhel mezi 120 -130 stupni.
Loket: Dobře přiléhá k hrudníku a nevybočuje z linie trupu. Výrazný, dobře pohyblivý. Kost pažní s kostí vřetení svírá úhel okolo 150 stupňů.
Předloktí: Dlouhé, suché a rovné. Délka předloktí s nadprstím tvoří 55% výšky psa v kohoutku.
Zápěstní kloub: Pevný, dobře pohyblivý.
Nadprstí: Dlouhé, se zemí svírá úhel nejméně 75 stupňů. Při pohybu lehce péruje.
Tlapy hrudních končetin: Velké; mírně ven vybočené, delší klenuté prsty a silné tmavé drápy. Výrazné, pružné, tmavé polštářky.

Pánevní končetiny:
Silné. Končetiny rovnoběžně postavené. Kolmice spuštěná od sedacích hrbolů probíhá středem hlezenního kloubu. Vlčí paspárky jsou nežádoucí a musí se odstranit.
Stehno: Dlouhé, dobře osvalené; stehenní kost s pánví svírá úhel okolo 80 stupňů. Kyčelní kloub je pevný a dobře pohyblivý.
Koleno: Silné, dobře pohyblivé.
Bérec: Dlouhý, suchý, dobře osvalený; s nártem svírá úhel okolo 130 stupňů.
Hlezenní kloub: Suchý, pevný, dobře pohyblivý.
Nárt: Dlouhý, suchý, směřuje téměř kolmo k zemi.
Tlapy pánevních končetin: Delší klenuté prsty se silnými tmavými drápy. Výrazné polštářky.

Mechanika pohybu
Harmonický, lehký, prostorný klus, kdy končetiny kmitají co nejníže nad zemí. Hlava a krk se schylují do vodorovné polohy. V kroku mimochod.

Kůže
Elastická, pevná, bez vrásek; nepigmentovaná.

Srst
Vlastnosti srsti: Rovná, uzavřená. Zimní a letní srst je značně rozdílná. V zimě převládá mohutná podsada, která s vrchní krycí srstí vytváří husté osrstění celého těla. Je nutné, aby srst pokrývala břicho, vnitřní část stehen, vnitřní část ucha a meziprstí. Krk je dobře osrstěný.
Barva srsti: Žlutošedá až stříbrošedá s charakteristickou světlou maskou. Světlá srst je rovněž na spodní části krku a přední hrudi. Přípustné je tmavošedé zabarvení s světlou maskou.

Výška a váha
Kohoutková výška:
Psi nejméně 65 cm
Feny nejméně 60 cm
Hmotnost:
Psi nejméně 26 kg
Feny nejméně 20 kg

Vady
Jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů by se měla považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být ve správném poměru se závažností odchylky.
- Těžká nebo lehká hlava.
- Ploché čelo.
- Jestliže chybí 2 P1 (premoláry 1) nebo oba M3 (moláry 3), nehodnotí se to jako vada. Jestliže chybí současně 2 P1 a 1 M3 nebo 2 M3 a 1 P1, hodnotí se to jako vada.
- Tmavohnědé, černé nebo nestejné zbarvení očí.
- Hrubé, vysoko nebo nízko nasazené uši.
- Vysoko nesený krk v klidu, nízko nesený krk v postoji.
- Nevýrazný kohoutek.
- Netypická horní linie.
- Dlouhá záď.
- Dlouhý, nízko nasazený a nesprávně nesený ocas.
- Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin.
- Měkké nadprstí.
- Nedostatečné nebo přílišné zaúhlení pánevních končetin; nedostatečné osvalení.
- Nevýrazná maska.
- Krátký krok a vlnitý pohyb.

Vylučující vady
- Nesouhlas v proporcích.
- Vady povahy.
- Netypická hlava.
- Neúplný chrup (jiné než ty, které byly popsány v odstavci Vady); chybné uložení špičáků ve spodní čelisti.
- Netypický tvar a uložení oka.
- Netypické postavení ucha a netypický tvar ucha.
- Lalok.
- Velký sklon zádě.
- Netypický hrudník.
- Ocas netypický v nasazení a nesení.
- Chybný postoj a netypické hrudní končetiny.
- Otevřená srst a netypická srst.
- Jiná než standardní barva.
- Uvolněné vazy.
- Netypický pohyb.

N.B.: Psi musí mít dvě zřetelně normální varlata úplně sestoupená do šourku.

Zdroj: www.cswolfdog.cz